Vize
Jaké to je, ocitnout se sám se sebou, bez pomocné ruky Matky Země, v situaci, kdy je
Merkaba odpojena od informační sítě Matky Země a přelaďuje se na jinou frekvenci?
Posuďte sami.
V noci jsem se probudil a byla tma tmoucí. Ve městě nesvítilo jedinné světlo, obloha úplně
černá, bez jediné hvězdy. Bylo to velmi zvláštní a chtěl jsem zjistit co se děje. Vstal jsem z
postele, nahmatal vypínač a ... cvak ... žádné světlo. Říkám si "hmm" asi nejde proud,
nahmatal jsem tedy baterku, zmáčknu vypínač na baterce, cvak ... a ... žádné světlo. To už
mě zarazilo a začal jsem přemýšlet. Najednou jsem si uvědomil, že to co vnímám není
běžný svět, ale že jsem mezi dimenzemi, kde nefunguje eletkřina, oheň ani světlo.
Nefungují zde proto, protože Merkaba nedostává informaci jak je stvořit. Vím, že jsem
vnímal úlevu, že to již přišlo, uvědomoval jsem si, že to bude trvat 3 dny a že tudíž není
kam pospíchat. Posadil jsem se na postel. Moje vědomí bylo velmi jasné a nezvykle
urychlené. Začal jsem okolo sebe vnímat prostor ve tvaru vejce. Ano, v této naprosté tmě
jsem si jasně uvědomoval, že jsem v prázdném prostoru tvaru vejce. Vejce nebylo příliš
velké, asi 3 metry od mého těla na každou stranu. Postupně jsem začal vnímat jakousi
ozvěnu, zvuk, a bylo mi jasné, že tento zvuk je ozvěna mých vlastních myšlenek. Byl jsem
velmi překvapený, že myšlenky mají zvuk, ale události mě hnaly dál. Zvuk nevycházel z
myšlenek rozumu, byl výsledkem myšlenek a pochodů v podvědomí, mé esence, mé
podstaty, mého malého já zbaveného jakýchkoliv masek. Vnímal jsem, jak toto vejce
zesiluje myšlenky. Vše co ze mě vyjde se v mírně zesílené formě vrací zpět. Nebyl jsem si
příliš vědomý co vychází ze mě, zato jsem mohl dobře vnímat ozvěnu svého vnitřního dění,
která přicházela z venku. Postupně jsem začínal mít podivný pocit z něčeho nedobrého.
Tento pocit se rychle stupňoval a já si uvědomil, že se tento pocit týká mé podstaty, mého
stínu. Po určité době můj pocit ze mě přesáhl míru snesitelnosti a já chtěl bytostně pryč,
pryč (ze sebe) za každou cenu ... až ..... až jsem se najednou "probudil" ve své posteli.
V tomto novém stavu vědomí ke mě přišlo moje Vyšší Já za začalo mi vysvětlovat vše co
jsem právě zažil. Dozvěděl jsem se, že jsem měl možnost ochutnat jaké to bude při
přechodu z této reality do reality vyšší. Mé Vyšší Já mě ukázalo, jaké to je pobývat ve své
vlastní Merkabě ve stavu naprostého odpojení od všech vnějších informačních kanálů,
které moje Merkaba používá k vytváření iluze reality. Moje Merkaba nebude přijímat
informace jak vytvářet světlo a budu v naprosté tmě, nebude přijímat informace o druhých
bytostech a budu naprosto sám, nikdo a nic mi nepomůže rozmělnit můj nezpracovaný
strach a můj vlastní stín. Bude to zkouška zda ustojím sám sebe, bez pomocné ruky Země.
Bude to zkoušla o tom, která moje část je silnější, Láska nebo Strach, Světlo nebo Stín?
Bylo jasné, že vše co v sobě mám nezpracované mi bude moje Merkaba po dobu 3 dnů
zesilovat a že tady opravdu nelze podvádět, zde se není možné schovat za masku rozumu,
protože Merkaba s rozumem nepracuje, zesiluje podstatu. Pochopil jsem, že zatím bych
neprošel a že na sobě musím pracovat a proměnit svůj Stín na Lásku, přijetí, respekt a že
se potřebuji naučit se mít se rád. Budu-li více než z poloviny Světlo pak můj zesílený Stín
nemůže dosáhnout úrovně sebedestrukce, a zkouškou projdu. Tento dialog trval asi
hodinu a teprve pak jsem se skutečně probudil, tedy probudil do tohoto světa. Najednou
byl v ložnici opět odlesk pouličních světel, a já si uvědomil, že mé první probuzení, nebylo
probuzení, ale přechod do reality, kde jsem mohl rozmlouvat se svým Vyšším Já. Teprve
teď jsem začal vše přerovnávat a vstřebávat svým lidským rozumem až do svítání.
Pravidla Života
