Postoj, motiv, myšlenka
Pozorovali jste někdy, kde se ve vaší hlavě objevují myšlenky? Odkud pochází různé
impulzy k akci a co určuje kvalitu těchto impulzů? Pokud ne, zkuste to a zjistíte, že různé
typy myšlenek mají původ v různých částech mozku. Možná si také uvědomíte, že většina
myšlenek není vaše a že váš mozek je jen přijímač, schopný přijmout myšlenku jakékoliv
kvality. Vaše srdce je to, co ladí filtry, přes které mozek myšlenky přijímá. Asi sami víte, že
když je člověk rozhozený a žádný filtr není naladěn, mozek přijímá kde co. Myšlenky
existují všude v prostoru okolo nás a většina z nich má nízké vibrace. Myšlenek vyšší
vibrace je v našem světě málo a pokud lidské srdce neaktivuje patřičný filtr, ztrácí se v
informačním šumu. Jedinné myšlenky, které jsou vaše, jsou ty, které se objevují v
předních lalocích mozku. Tam najdete to, co vymyslíte.
Vše co se objevuje uprostřed mozku není vaše, jsou to myšlenky druhých a vibrace
prostředí. Myšlenky ze středu mozku jsou v podstatě chanelling, jen často nevědomý a
nefiltrovaný. Kvalita Lásky v srdci člověka ladí filtr přes který mozek tyto myšlenky
příjímá a tak Láska určuje to, co je kdo schopen přijímat a s čím je schopen se spojit. Pro
někoho je to informace jak vyzrát na druhého, pro jiného to může být informace jak léčit
a pro dalšího to může být spojení s vyššími světy.
V zadní části mozku jsou uloženy vaše postoje a názory, vaše ústava. Každý může vědomě
soustřeďovat svoji pozornost do různých částí mozku a sledovat co se děje. Jsem-li, na
příklad, moc v jangu (levá hemisféra) stačí vědomě posunout pozornost do pravé (jinové
hemisféry, která ovládá levou část těla) a sledovat jak se zklidňuji. Podobně, když se
potřebuji odhodlat k akci, přesunu pozornost do levé hemisféry. Když s někým jednám a
přitom sleduji co se objevuje uprostřed mozku, dostávám mnohem více informací, než by
mi poskytla jen slova. Zkuste si s tím chvíli experimentovat.
To, jaký má kdo postoj k sobě, k druhým a k životu určuje jaký život si vytváří a to
následně určuje jeho životní zkušenosti. Souhrn životních zkušeností tvoří náš vlastní
zákon, naši vlastní ústavu. Tato naše vnitřní ústava charakterizuje to co jsme. Postupně,
jak se duchovně vyvíjíme, některé články z naší ústavy rušíme, jiné měníme a další
přidáváme. Naše ústava má i svoji vibrační kvalitu, která odpovídá úrovni našeho vědomí
a poznání.
Vezměme si teď, že jsme nečekaně konfrontováni s nějakou náročnou situací, třeba s
nehodou. Tato nová situace, se napřed promítne přes filtr naší vnitřní ústavy a to nám
automaticky určí jaký postoj máme v této věci zaujmout, například kdo je na vině. Náš
filtr rozhodne co je dobré, co špatné, co přípustné, co nepřípustné a jak se zachovat. Filtr
je umístěn ve středu mozku.
Jakmile filtr naší vnitřní ústavy určí jaký postoj máme zaujmout, jsme nasměrováni do
malého mozku, kde se vybírá nejvhodnější motiv, nebo řada motivů. Člověk je tvor
emotivní a potřebuje-li jednat, musí mít motiv, emoční energii, která ho rozhýbe k akci.
Motiv je jakési zdůvodnění proč je pro člověka něco důležité.
Vyhledání motivu v malém mozku je to samé jako vyhledání konkrétní potřeby a její
naplnění. Vibrační kvalita této potřeby určuje úspěch nebo neúspěch naší následné akce.
Všimětě si, že zatím se vše děje automaticky, bez zásahu našeho myšlení, nebo naší vůle.
Motiv se pak promítne do přední části mozku, kde se vytvoří “naše” myšlenka co
konkretně podniknout - dostanu nápad.
Mozek nám bez našeho přičinění a zcela automaticky předložil řešení a teď je na každém
jak se zachová.
Impulzivní člověk začne jednat okamžitě a vykoná příkaz bez přemýšlení. Člověk který
takto žije, žije nevědomě a často v bludném kruhu. Tak žije většina z nás.
Mnohem těžší je přerušit automatické rozhodování mysli, uvědomit si příležitost, která se
skrývá v nepatrném okamžiku mezi pokynem mysli jednat a začátkem mé akce. Když tento
okamžik rozpoznám, pak začnu namísto okamžitého vykonávání předloženého řešení,
přemýšlet, jestli je toto řešení skutečně to, co chci udělat. Tímto vědomým přerušením
procesu mysli a vložením vůle do tohoto procesu, začne člověk získávat moc nad svým
životem. Již není automat a robot!!! Začíná žít vědomě!
Další možnost jak nebýt robotem je začít přezkoumávat svoji vnitřní ústavu systematicky,
nebo lépe, vzdát se jí zcela nebo z velké části. Zeptejte se sami sebe: Jak moc ji potřebuji?
Kdo se rozhoduje podle srdce, zjistí, že vnitřní ústavu většinou nepotřebuje, kdo se
rozhoduje z hlavy, podle morálky, kdo potřebuje přináležet, ten ji potřebuje. Vnitřní ústava
dává člověku iluzorní pocit jistoty a identity. Teprve Láska a spojení se Srdcem Života
dává člověku skutečnou jistotu a skutečnou identitu.
Naše vnitřní ústava je náš nejvyšší zákon a změnit ji není lehké, vždyť je to ústava. Často
byla do našeho vědomí vepsána v důsledku emočního nebo fyzického utrpení a změna
tohoto zákona vyžaduje znovu symbolicky prožít situace za kterých byl vepsán. To většinou
znamená slzy, smutek, tělesné nepohodlí a ne každý má odvahu do toho jít. Je to však
jedinný způsob jak změnit sebe na nejvyšší úrovni. Zvlášť v dnešní době je pro nás velmi
prospěšné najít odvahu a pustit se do této práce na sobě. Vibrace Matky Země stoupají a
je potřeba stoupat spolu s ní. Mnoho lidí však trvá umíněně na svém starém pohledu na
Život a ztotožňují se s maskou kterou žijí. Oči mají zavřené tomu co jim chce Život říci a
měnit články své ústavy se jim nechce. Vím ze své vlastní zkušenosti, že člověk často
potřebuje prožít krajní situaci, aby pochopil co mu Život říká a našel ochotu něco na sobě
změnit. I tak je stále mnoho lidí co raději zemře než aby našli ochotu pochopit a změnit se.
Pokud jste však pozorní a dovolíte, aby ve vás každý den zemřela malá část vašeho starého
já, pak se vám nemoci i smrt budou vyhýbat.
Okolo motivů je mnoho lží našeho ega a slovní spojení jako “nesobecký motiv” je jedna
taková lež. Správné je říci motiv zahrnující celek, ale prvotní jsem vždy “já”. Život
každého z nás je jen o nás, proto jsme ho dostali, pro své poznání, nežijeme život pro
druhého a kdo si myslí že ano, nic nepochopil. Proto je každý motiv nutně spojený s tím co
přinese mě. Ego má rádo masky a tak často předstírá, že něco dělá pro někoho nebo pro
něco, bez nejmenší potřeby dělat to pro sebe. Kdo má ale odvahu podívat se do sebe bez
příkras, uvědomí si, že vše dělá jen pro sebe. Do tohoto dělání pro sebe mohu zahrnout
spoluvytváření s druhým člověkem nebo se skupinou lidí, ale prvotní důvod proč něco
dělám jsem já. Člověk nemůže dělat něco co nevychází z něj samého. Lidé kteří léčí to
dělají, protože chtějí žít ve společnosti zdravých lidí. Lidé kteří přináší duchovní hodnoty
to dělají, protože chtějí žít v harmonickém světě. Každý tvoříme to co sami chceme žít, a
každý ohýbáme Život na Zemi do svého směru.
Někdy se stane, že se necháme emočně příliš zatáhnout do děje a na chvíli ztratíme
schopnost vědomého rozhodování. V tom případě je možné začít zkoumat své motivy i v
retrospekci, po té co se zklidníme. Ptát se "proč jsem to vůbec udělal?" a "co jsem tím
sledoval?" Upřímný retrospektivní vhled vždy přináší velmi nemilá překvapení a je veklou
příležitost k pochopení sebe a ke změně své ústavy. Klíčem k úspěchu je nezatracovat se,
nehodnotit se a přijmout se s láskou, takový jaký právě jsem.
Čím více lásky dáte svým motivům a své ústavě, tím rychleji se bude vibračně měnit na
kvalitnější a tím šťastnější, spokojenější a zdravější budete i vy. Změnit to můžete jen vy.
Pravidla Života
