Vlevo je klasické a zcela chybné označení průběhu energie okolo magnetu, a vpravo je schématické znázornění skutečného průběhu. Každý pól magnetu obsahuje obojí polaritu, ale na jedné straně je jedna polarita o něco málo silnější a na druhé straně je silnější opačná polarita.

Skutečný průběh energie okolo magnetu, tak jak jej vyskenoval Howard Johnson svým zařízením a následně publikoval v knize: “The Secret World of Magnets”. Je vidět dva víry energie, každý vír má jinou velikost a opačnou rotaci. Mezi oběma víry je tok energie, to co vnímáme jako magnetické pole. Více informací a obrázků lze nalézt zde: http://www.cheniere.org/books/HoJo/index.html  kde je také možné knihu H. Johnsona objednat.

Musíte dobře znát pravidla, aby jste věděli jak je správně porušovat

Budistické rčení

Prázdný prostor tohoto šálku obsahuje dostatek energie na to, aby vypařila vodu všech oceánů světa.

Oblíbený citát Richarda Feynmana, držitele Nobelovy ceny za fyziku.

Nová věda Okolní svět je vibrační svět energie, hmota je shluk energie, elementární částice je shluk energie, vše je jen energie v pohybu. Hmota v klasickém pojetí neexistuje a věda, která je založena na klasickém pojetí platí omezeně. Pokud se pamatujete na školní léta, učili jsme se Newtonovy zákony: gravitační zákon a zákon setrvačnosti. Podle Newtona všechna tělesa padají ve vakuu stejnou rychlostí. Bruce dePalma měřením dokázal, že rychle rotující koule padá rychleji než koule, která se neotáčí. To je pro zastánce klasické mechaniky velmi nepohodlný fakt, který neumí vysvětlit a který ukazuje, že gravitace není to co se domnívají že je. Ve škole se učíme, že gravitace je přitažlivá síla. V prostoru vibrací však žádná přitažlivá síla existovat nemůže, je to stejné, jako tvrdit, voda přitáhne loď. Pokud jste někdy jeli vodu víte, že voda vás nepřitáhne, naproti tomu vás ale může tlačit velkou silou často tam, kam nechcete. Vše co se považuje za přitažlivé síly je ve skutečnosti tok energie z jednoho místa do druhého a tlak toku energie na hmotu. Gravitace není přitažlivá síla, ale tlak energie ze které vyvstává hmota na hmotu. Stačí tuto všudy přítomnou energii v jednom směru částečně odstínit, například planetou Zemí a okolní tlak energie bude tlačit člověka nebo cokoliv jiného směrem k Zemi. Newtonův zákon setrvačnosti říká, že bez vynaložení síly těleso zůstává v klidu nebo v přímém pohybu, a jaksi automaticky se předpokládá, že setrvačnost je vlastnost tělesa. Setrvačnost je vlastnost prostředí, ne hmoty, protože, kdyby se jednalo o vlastnost hmoty, setrvačnost by nemohla vzrůstat na rycholstech blízkých rychlosti světla. Hmota (shluk energie) neví jak rychle se pohybuje, prostředí, které pohyb zprostředkovává to ví. K tomu, aby bylo možno tyto základní věci pochopit je potřeba pochopit co je pohyb. Pohyb není přemísťování hmoty v prázdnotě i když to tak vypadá. Prázdnota neexistuje a to co se nám jeví jako prázdnota je nepřítomnost energie na určité frekvenci materializace v daném místě, ale rozhodně to není prázdný prostor. Pokud by nějaké místo bylo prázdné, nebylo by možno na takové místo nic přemístit, protože by se tam nemohlo nic zmaterializovat, chyběla by tam energie ze které vše vyvstává. Prostor má strukturu a tato struktura je inteligentní, to znamená, že v ní platí řád. V 19. století se ve fyzice hodně mluvilo o éteru, substanci, která prostupuje prostor a vše co existuje, protože éter vysvětloval mnoho pozorovaných věcí. Michelson  a Morley chtěli existenci éteru dokázat svým přístrojem. Měření dělali v roce 1887 kdy ještě nebyla známa teorie relativity a proto nemohli vědět, že konstrukce jejich přístroje nikdy nemůže éter odhalit, protože zanedbává relativistické zkrácení ve směru pohybu. Trvalo přes sto let než se začaly ozývat hlasy kvantových fyziků, zpochybňující původní experiment. Oficiální věda stále ještě existenci éteru popírá, vědci kteří pracovali na tajných projektech jeho existenci berou za samozřejmost. Tato substance je prosycená energií, označovanou jako tmavá energie, tmavá proto, že ji nevidíme. Opět chybné označení, tuto energii nevidíme ne proto, že by byla tmavá, ve smyslu temná, ale protože je nad úrovní rychlosti světla, nad naším světem a vnímáním a ve skutečnosti je velmi jasná. Paskvil, který je v základech mechaniky je nic ve srovnání s tím jaký zmatek vládne v oblasti elekřiny a magnetizmu. Základy teorie elektřiny a magnetizmu položil skotský fyzik a matematik, James Clerk Maxwell v roce 1861. Jeho původní rovnice byly následně upraveny holandským matematikem Hendrikem Lorentzem, tak, že původní “nesymetrie” byla nahrazena “symetrií”. Co to je nesymetrie a symetrie? Symetrie v podstatě říká, že v přírodě jsou dvě síly, které jsou vždy v rovnováze. V tom jak pracuje prostor, to znamená, že když přejde energie z jedné vibrační úrovně do druhé, tak to samé množství energie musí projít i opačným směrem, aby se zachovala rovnováha mezi dimenzemi. Právě původní “nesymetrie” je klíč ke všem jevům, které současná teorie elektromagnetizmu nedokáže vysvětlit. Zákon symetrie platí téměř vždy a právě ve slově téměř je klíč k tomu jak získávat volnou energii. Tento klíč spočívá v řízeném porušování symetrie vesmíru. Původní Maxwellovi rovnice tuto možnost poskytují, rovnice upravené Lorentzem nikoliv. K tomuto rčení jen dodám, že místo slova porušovat, je vhodnější uvédst slovo používat. Vyspělá bytost neporušuje Pravidla Života, protože ví, že by tím nejvíc uškodila sama sobě, ale používá tato Pravidla v harmonii s ostatními bytostmi a se Životem jako celkem, ke svým cílům. Proto, když víte jak správně porušovat symetrii našeho vesmíru, bez toho, aby do naší reality pronikaly nežádoucí energie a bytosti, můžete čerpat energie Zdroje v neomezené míře.  V přírodě jsou ve všem dvě proti sobě působící síly. V oblasti elektřiny se tyto síly projevují jako dva druhy elektřiny. V našem běžném životě známe jen jeden druh, elektřinu, která je nebezpečná člověku a která při průchodu drátem, drát zahřívá. Tato elektřina se šíří unitř vodiče, rychlostí o něco menší než je rychlost světla. Druhý druh je elektřina o které se neučí, o které se věda tváří jako že neexistuje, ale která vzniká při práci některých zařízení na volnou energii. Jedná se o elektřinu opačných vlastností, šíří se okolo vodiče, rychlostí větší než rychlost světla, vodič ochlazuje, není nebezpečná pro člověka a běžně se označuje jako studená elektřina. Zařízení která vyrábí právě tento druh elektřiny jsou například zařízení Floyda Sweeta známé jako VTA, nebo konvertor E.V. Graye. Studená elektřina nemá destruktivní vlastnosti, je spojená s regeneračním tokem částic času (viz zde, kapitola “Světlo, Láska, Čas”). Například nabíjení starých olověných akumulátorů studenou elektřinou vede k jejich regeneraci. Jeden z patentů autora se týká zařízení, které právě toto umožňuje. Dva druhy elektřiny odpovídají dvěma silám, explozivní a implozivní. Explozivní síla je vír, který přivádí energii, implozivní síla je vír opačné rotace, který energii odvádí. V rovnováze jsou obě síly vyvážené a výsledek je nula. Žádná elektřina, žádné teplo, žádný magnetizmus. Teprve když vznikne nerovnováha, objeví se druhá síla, která tuto nerovnováhu začne vyrovnávat a pokud postavíme této vyrovnávající síle něco do cesty lze ji využít jako zdroj energie. Lidé zatím vyrábí elektřinu pouze jedním způsobem, generátorem, dodáváním mechanické energie do generátoru. Výsledkem je teplá elektřina. Zařízení VTA nebo konvertor E.V. Graye porušuje symetrii odebráním energie a tak produkuje studenou elektřinu. Studená elektřina vzniká například tím, když zvuk z primárního prostředí dopadá na kov. Tím v kovu dojde ke vzniku náboje (elektron existující v opačném toku času). To je podstatou Teslova vysílače energie. Teslův vysílač nevysílá energii, ale vytváří zvuk v primárním prostředí, a tento zvuk pak generuje (materializuje) v přijímači elektřinu.    Magnetizmus je stejně nepochopený jako elektřina. Magnetizmus nejsou siločáry, jak je chybně znázorňováno ve všech učebnicích. Magnetizmus jsou dva proti sobě působící víry energie. Pochopení vibrační podstaty hmoty nevyhnutně povede k pochopení principů transmutace, kdy bude možné pomocí vibrací přímo měnit jednu látku na druhou, něco co věda opět považuje za nemožné. Transmutace je odpověď na současné dolování rud, vyrobu stavebních materiálů, na vysoké pece, na metalurgii, na rabování Země. Jakýkoliv materiál bude možno vyrobit v dokonalé čistotě, skladbě, téměř bez energie, levně a v libovolném množství. Budoucnost čeká až se jí otevřeme, až se uvnitř sebe rozhodneme, že je to možné, až odstraníme mentální bloky nemožnosti z našich myslí, až přestaneme věřit falešným autoritám, až se spojíme sami se sebou a začneme hledat pravdu v sobě.  K tomu, aby mohlo lidstvo jako celek začít tyto technologie používat je potřeba, aby se na to jako celek také kvalifikovalo. To co nás kvalifikuje je souhrná vibrace našeho kolektivního vědomí. Nyní jsme na prahu a dveře se pomalu otvírají. Nemáme před sebou problém technologický, ale problém morální, jak každý zkvalitnit své vlastní vědomí, abychom jako celek dospěli do vibrací, kdy bude pro lidi možné tyto technologie pro sebe nárokovat. Ukazuje se, že uvedení pokročilých technologií do života není o práci na technologiích, ale o práci na sobě.

Utajené technologie

www.pravidlazivota.cz